I infuze může být dobrodružství….

Tak dnes poslední infuze. Po deseti dnech to končí. Nemůžu se dočkat. Přemýšlím, která sestra bude mít službu dnes. Vypadá to, že  štěstí mít nebudu, sestra Liduška. Starší nervózně vypadající paní s ustaraným výrazem. Když mě napíchla naposledy a první pokus se nezdařil, byla to prý  moje chyba, byla jsem nervózní. Cítila jsem se provinile a pán sedící vedle mne šplhounsky poznamenal: "u mně dobrý, klidně mi dejte ještě jednu". 

Začínáme tlakem, tak ten se vyšplhal na 80/60. Zvláštní, neměl by ze strachu spíše stoupat? Vypadá to slibně, napíchnutí bez problému, však také usilovně předstírám bezstarostnost a žádnou nervozitu. Další dámy na infuzi znám se již z předchozích dní. Zatímco, ale včera jsme všechny bezstarostně klábosily občas i s příjemnou sestřičkou, dnes si dovolíme promluvit pouze v případě, že sestra na chvíli nervózně odběhne z ordinace.

"Jak je dnes Liduško", ptá se sestra jdoucí kolem. "Ale to víš, je toho moc a do toho ještě ta lumbálka", s ustaraným a uštvaným výrazem odpovídá Liduška. Sedíme a ani se neodvážíme pohnout. Infůze ale nekapou, občas se líně protáhne kapka a my s obavami koukáme na lahvičky, ve kterých tekutina neubývá.  Paní v křesle naproti si povzdychne, že jí to nekape vůbec, jak by mohlo, krev teče trubičkou nahoru. Motá se mi hlava, paní vedle mne také bledne. Voláme o pomoc někoho na chodbě. Liduška přichází, mačká nějaké tlačítko na lahvičce a už to opět kape. 

Po chvíli zjiš'tuji, že ani mně to nekape a krev se sune trubičkou nahoru. Paní vedle mne už je bílá jako křída. Nikde nikdo. Nakonec pacientka čekající na chodbě sežene Lidušku, která již značně nervozně lahvičku upraví. Všem ostatním posune kolečkem a tudíž kape ještě pomaleji. Musí prý na lumbálku. Někteří jsou v ordinaci už hodinu a půl! Sestra odbíhá a nikde nikdo. Mě to nekape a krev stoupá nahoru a s ní moje nevolnost a vytřeštěný zrak paní vedle.

Naštěstí naproti ze dveří vychází doktor. Musím na lehátko a infůze zdárně dokape. Jako na zavolanou přichází další, jiná sestra, a všechny nás postupně vysvobodí. Chce se mi zvolat "Haleluja"! Ještě, že byla poslední! Přemýšlím, jak dopadl člověk, kterému Liduška dělala tu lumbálku….